Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska si spolu s dělníky a ostatními pracujícími připomíná slavné májové dny, tak drahé naší vlasti, České republice, které začínají mezinárodním svátkem práce 1. května.
Tento rok si svátek práce připomínáme na pozadí 140 let, které uplynuly od doby, kdy 1. května 1886 stávkovalo v Chicagu na tři sta tisíc dělníků za svá základní práva a zejména osmihodinový pracovní den bez ztráty na výši svých výdělků. V následující dny 3. a 4. května skončila tato stávka v pravdě dramaticky. Odpovědí vládní moci byly rozsáhlé represe a stovky zatčených. Byli nakonec postupně propuštěni, ale deset anarchistů bylo obviněno. Jeden z obviněných nebyl nikdy dopaden, jeden svědčil pro obžalobu a zbývajících osm bylo souzeno, pět k trestu smrti, ostatní k vězení. Odsouzeným anarchistům nikdy nebyla prokázána vina. Byli souzeni a popraveni pro své revoluční názory. Byli souzeni a popraveni pro své revoluční názory. Jejich pohřeb se stal několika desetitisícovou demonstrací. Jak napsala Klára Zetkinová : „oněch osm hodin bylo považováno za splátku buržoazie na obrovský dluh, který dluží dělnické třídě“. Jejich zločinem byl požadavek osmihodinové pracovní doby a nekrácené mzdy za vykonanou práci.
Dnes po 140 letech svět ani kapitalismus nejsou jiné. Myšlenky socialismu, jakákoliv vzpomínka na snahu vybudovat socialistickou společnost jsou tvrdě odsuzovány, ostrakizovány, kriminalizovány. Věci, které nám připadaly donedávna jako naprostá samozřejmost, se znovu stávají předmětem zájmů dělníků a ostatních pracujících. Již více jak třicet let, není samozřejmý osmihodinový pracovní de s odpovídající mzdou, platem postačujícím k pokrytí životních nákladů, starobní důchody, sociální zabezpečení, zdravotní péče, dostupné bydlení bez nutnosti celoživotně se zadlužit.
Imperialistické války za přerozdělení sfér vlivu ve světě, zdroje ropy, nerostného bohatství se staly převažující realitou. Světové mocnosti, Evropská unie, její členské státy a i vláda České republiky se vydaly cestou horečného zbrojení, cestou válečných rozpočtů. Útočí přitom na základní práva pracujících, ořezávají sociální a zdravotní výdaje ve prospěch příprav na válku. Stávka, boj za sociální práva se stává trestným činem, propagace války „vlasteneckým hrdinstvím“.
Naděje, které mnozí v České republice vkládali do loňských parlamentních voleb, berou s kroky současné vlády za své. Postoupně se stírá rozdíl mezi předchozí konzervativní pravicovou vládou a dnešní liberální pravicovou vládou. Změny pracovního práva ve prospěch zaměstnanců nejsou na pořadu dne, slíbená změna důchodové reformy předchozí vlády dostává „salámovou“ podobu, ukončení vláčného dobrodružství se nekoná a nenachází se ani reálná síla vyvázat Českou republiku z válečných dobrodružství NATO, USA, Evropské unie a Velké Británie. Digitalizace a umělá inteligence místo pomocníka se v rukou kapitalistického vládního establishmentu se stává dalším nástrojem vykořisťování a nátlaku na pracující, omezování osobní svobody na pracovištích.
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska se důrazně opakovaně ptá, pro koho jsou tato opatření českými vládami zaváděna? Komu má sloužit neustálé zastrašování hrozbou války a přípravami České republiky na válku? Kdo nutí vlády naší země, aby podlézaly Sudetským němcům, Německu, Evropské unii, Velké Británii a USA? Zcela určitě takové konání není v zájmu většiny obyvatel České republiky ani čtyřem miliónů dělníků a ostatních zaměstnanců.
OS ČMS důrazně odmítá politiku sociálních a zdravotních škrtů a posilování výdajů na zbrojení a válku. Proti tomu stavíme požadavky na posílení pracovně právní ochrany zaměstnanců, růst mezd a platů, starobních důchodů, dostupnost a účinnost sociálního systému a zdravotní péče. Požadujeme zrušení dětské práce od 14 let věku umožněné předchozí pravicovou vládou. Požadujeme 35 hodinový pracovní týden a zákonné ukotvení pětitýdenní dovolené. Posílení dohledu nad ochrany bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Po 140 letech od událostí 1. května 1886 v Chicagu svět není lepší ani bezpečnější. Rdousí jej krize buržoazního parlamentarismu, imperialistické vláčné plány, růst neoliberalismu a fašismu. Česká republika není výjimkou.
Stojíme na straně pracujících! Plně se stavíme za slova, která dne 25. června roku 1893 byla v americkém Chicagu vytesána do monumentálního bronzového pomníku poslední slova Augusta Spiese :
„Přijde doba, kdy bude naše mlčení mnohem mocnější než hlasy, které jste dnes zardousili!“
„STOP VÁLEČNÉMU ŠÍLENSTVÍ – BUDOUCNOST PATŘÍ MIRU A SOCIALISMU!“
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska
V Praze 30. dubna 2026.
