Slavný to májový den, svátek práce. V roce 1889 byl zakládajícím kongresem II. Internacionály v Paříži 1. máj označen za mezinárodní svátek práce. Původně na protest proti popravě nevinných dělnických předáků. Odborové hnutí v Evropě tehdy přijalo za svůj požadavek zkrácení pracovní doby. Na návrh předsedy Americké federace práce (AFL) S. Gomperse bylo pařížským kongresem rozhodnuto právě 1. máje organizovat velkou mezinárodní demonstraci tak, aby se konala ve všech zemích světa v jednom stanoveném dni, kdy dělníci, pracující budou požadovat zkrácení pracovní doby na 8 hodin. Tak Jak napsala Klára Zetkinová : „oněch osm hodin bylo považováno za splátku buržoazie na obrovský dluh, který dluží dělnické třídě“. Jejich zločinem byl požadavek osmihodinové pracovní doby a nekrácené mzdy za vykonanou práci.
Byla to odpověď na ohlas události z 1. května 1886 a následujících dní, kdy stávkovalo v Chicagu na tři sta tisíc dělníků za svá základní práva a zejména osmihodinový pracovní den bez ztráty na výši svých výdělků, tak v následující dny skončila tato stávka v pravdě dramaticky. Když následně 25. června roku 1893 byla v americkém Chicagu vytesána do monumentálního bronzového pomníku poslední slova Augusta Spiese : „Přijde doba, kdy bude naše mlčení mnohem mocnější než hlasy, které jste dnes zardousili!“ Následně o den později omilostnil nový guvernér státu Illinois zbylé tři odsouzence – Samuela Fieldena, Oscara Neebeho a Michaela Schwaba a vydal prohlášení svědčící o zmanipulovanosti soudního procesu z let 1886 až 1887. Život čtyřem popraveným z 11. listopadu 1887, Augustu Spiesovi, Albertu Parsonsovi, Adolphu Fisherovi a Gourgi Engelovi, to již nevrátilo a ani mladičkému Louisi Linggovi, který den před popravou spáchal pomocí výbušniny ve své cele sebevraždu. Bylo rozhodnutí zakládajícího kongresu II. Internacionály Rozhodnutí jasnou odpovědí na otázku čím se Čím se tito anarchisté, jejichž jména se nesmazatelně zapsala do dějin dělnického hnutí, provinili?
U nás v Českých zemích byl tento svátek slaven již roku 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Na třicet pět tisíc lidí se jej účastnilo. Spisovatele Jan Nerudu inspiroval k napsání slavného fejetonu. I V Čechách si však buržoazie vybrala svou daň vůči dělníkům. Stojí však za připomenutí skutečnost, že třikrát se v rozmezí necelého jednoho roku střílelo do horníků. Nejdříve v červnu 1889 v kladenském a slánském revíru, několik dní před 1. májem 1890 pak bylo zabito sedmnáct horníků ostravsko-karvinského revíru v Ostravě a 22. května téhož roku bylo zastřeleno dvanáct a zraněno třicet horníků stříbrného a plzeňského revírů. Buržoazie byla důsledná, zrovna tak jako je buržoazie a její vláda důsledná v dnešní době.
Dnes se v České republice do dělníků nestřílí jinde ve světě ano. Věci, které nám připadaly donedávna jako naprostá samozřejmost, se znovu a znovu stávají předmětem zájmů dělníků a ostatních pracujících. Pracující se znovu, povětšinou osamoceně či v nesmělých, ale nezbytně nutných, pokusech roztříštěného dnešního odborového hnutí, se snaží bránit svá základní práva. Brání osmihodinový pracovní den, který vůbec dnes není zcela jasnou záležitostí. Všechny vlády členských států a Evropská unie jako celek útočí na práva pracujících ve smyslu uvolnit cenu lidské pracovní síly a uchovat co největší míru zisku a soukromovlastnický charakter jeho přerozdělení, dnes i proto, aby zajistily financování své války, která však není v zájmu drtivé většiny lidí. I naše česká pravicová vládní koalice se chová stejně. Snaží se kapitalizovat důchodového zabezpečení. Prohlasovala Parlamentu rozsáhlé novely pracovního práva, které omezily postavení pracujících v pracovně právním vztahu a posílily postavení zaměstnavatelů v oblasti propouštění zaměstnanců, sníží postavení odborů. Pro koho jsou tato opatření zaváděna? Pro téměř čtyři milióny zaměstnanců či hlavně zaměstnavatele nebo dokonce jen necelých sto osmdesát tisíc nejbohatších v naší společnosti Zatím ještě vláda nedává střílet do dělníků, a „jen“ se rozčiluje. Odbory sdružené v Evropské odborové konfederaci přešlapují, ustupují a bojí se zásadního jednotného odporu proti vládním změnám. Prošla tak nejen liberalizace pracovního práva, ale i drakonická důchodová pseudoreforma snižující důchody a zvyšující věk odchodu do důchodu.
K sociálnímu tlaku přistupuje horečně zvyšující se zbrojení, státní vojenský rozpočet přípravy na válku odčerpávající finanční prostředky z mezd, platů, sociálního zabezpečení, zdravotní péče, důchodů. Rozpočet a politika vlády, která přenáší válečné úvěry, jejich úhradu na bedra pracujících, nižších a středních vrstev společnosti.
Jako odboráři, jako lidé jsme si vědomi toho, že tato pravicová politika nemůže být v dlouhodobém zájmu dělníků a ostatních pracujících, mladých rodin či důchodců. Je třeba dnešní vládní politiku tvrdě odmítnout. Je třeba říci ne válce, válečnému štvaní, zbrojení, válečným rozpočtům ČR i Evropské unie.
Boj za ekonomická a sociál ní práva pracujících, boj za důstojné důchody, boj za odmítnutí války, zbrojení, boj za mír, je zásadní úkol našich odborů, Světové odborové federace u nás i ve světě. Odbory a sdružování se v odborech mají proto hluboký význam
Dnešní protilidová korupční pravicová vláda musí skončit.
Ať žije solidarita pracujících, mír a lidská důstojnost!
Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska
Praha 1. května 2025